Botníky, úložný prostor na boty 2.

Stále častěji se objevují také botníky v provedení klasické skříně, kdy je použito právě klasické otevírání s dvířky a opět, pokud nejsou příliš vysoké, tak je lze použít jako sedátko při obouvání obuvi. Botníky také mohou být v rámci skříně vestavěné, kde se právě využívá speciálních výsuvů.

Existují i botníky šuplíkové, u nichž je jedna nevýhoda a to ta, že zasahují dosti do prostoru.


Co se týče materiálů, tak záleží na Vašich finančních možnostech. Botníky z masivu jsou asi nejdražší, neboť potřebují speciální povrchovou úpravu z důvodu, že boty bývají špinavé, vlhké apod. Dále se botníky vyrábějí z lamina nebo plastu, zde je zase ta výhoda, že mají velmi širokou barevnou škálu. Dále se při výrobě botníků používají různé mřížky, aby nezůstavali v botníku nečistoty a vlhkost.


Až budete pořizovat botník, či jiné „úložiště bot“, tak dobře promyslete, kolik bot budete uschovávat a podle toho volte velikost. Samozřejmě na sezónní boty budete muset mít ještě další úložiště, tzn. že v zimě letní boty vyčistíte, nadáte do krabic a umístíte do skříně kdekoliv v bytě a nakopak v létě uklidíte boty zimní.

Barvu botníku volte takovou, aby Vám ladila k věšáku, případně šatní skříni, která se zpravidla také ve vstupních prostorách nachází. Ještě pro úplnost je vhodné, aby v takovýchto vstupních prostorách bylo i dostatečně velké zrcadlo, neboť se vyplatí se vidět, než z domu odcházíte. Často bývají na trhu k mání sestavy – botník, zrcadlo, věšák, případně včetně skříně.

Jako jiné úložiště bot bylo (viz. výše) myšleno následující: různé stojany, které jsou zpravidla od země až po strop a jsou na nich připevněny různé háčky, otočné „talíře“ apod., na které se různé boty pokládají, zavěšují. Takovéto botníky dokáží pojmout velký objem párů bot, nicméně nejsou tak vzhledné jako výše uvedené, které boty docháží hezky schovat! Tyto stojany bývají převážně vyrobeny z kovu.

V každém případě je na Vás, jaký typ botníku zvolíte. Důležité je, aby předsíň, vstupní prostor vypadal vkusně a bylo kam „šlápnout“